Děti se často zapojují do úklidu jen náhodně, když je zrovna potřeba pomoct, a proto si k němu nevytvoří žádný pravidelný vztah. Když ale dítě dostane svůj vlastní, jasně vymezený úkol, který dělá pravidelně, situace se rychle mění. Tento úkol nemusí být velký ani náročný, důležité je hlavně to, že je skutečně jeho. Díky tomu dítě postupně chápe, že i ono má v domácnosti svůj podíl odpovědnosti.
Vyberte úkol, který odpovídá věku dítěte a jeho schopnostem, aby ho zvládlo bez neustálé pomoci dospělého. Může jít o zalévání květin, skládání ubrousků nebo úklid vlastních hraček každý večer. Přiměřeně náročný úkol dává dítěti pocit skutečného úspěchu, místo aby ho jen frustroval. Tento pocit je klíčový pro to, aby si dítě úkol samo udrželo.
Nechat úkol skutečně dětský
Odolejte pokušení úkol pokaždé znovu předělávat podle vlastních představ, i když výsledek není dokonalý. Dítě si díky vlastnímu způsobu provedení buduje jistotu a postupně se zlepšuje samo. Přílišné zasahování dospělého naopak často odradí i dítě, které si zpočátku vedlo dobře. Malé nedokonalosti jsou v tomto případě mnohem menší problém než ztráta motivace.
Chvalte konkrétně to, co se dítěti povedlo, místo obecného konstatování, že je vše v pořádku. Konkrétní pochvala pomáhá dítěti pochopit, co přesně dělá dobře, a proč na tom má smysl trvat. Tato drobná zpětná vazba funguje mnohem lépe než mlčení nebo jen občasné napomenutí. Postupně se z úkolu stává přirozená součást dne.
Nechte úkol dítěti tak dlouho, dokud ho zvládá, a měňte ho jen tehdy, když opravdu přestane odpovídat jeho věku. Časté střídání úkolů naopak brání tomu, aby si dítě vytvořilo skutečnou rutinu. Stálost je zde důležitější než pestrost. Díky tomu úkol postupně přestává být něčím, co je třeba připomínat.
Když má dítě svůj vlastní, stálý úkol, úklid se pro něj stává přirozenou součástí domácnosti, ne jen občasnou povinností. Tato malá odpovědnost mu navíc dává pocit, že je platným členem domácnosti už od útlého věku.
